Jakožto obyvatelka Foundation Communities a jedna z nejaktivnějších a nejoddanějších dobrovolnic organizace byla Marie Thorne přirozenou volbou, aby promluvila na naší každoroční oslavě dobrovolníků. Když hovořila o své cestě do Foundation Communities, Marie davu řekla: „Děkuji vám všem, že jste mě viděli, podpořili mě a připomněli mi, že i po těch nejtěžších bitvách se může vrátit radost. Může se vrátit smysl.“
V 90. letech měla Marie dobrou práci a těšila se dobrému zdraví. Poté, ve věku 36 let, prodělala krvácení do mozku a mrtvici, která ji ochrnula na pravou stranu. Díky terapii se Marie znovu z velké části zlepšila v pohybu, ale krvácení a záchvaty pokračovaly, což vedlo k několika operacím. Protože se jí těžko daří chodit, mluvit a psát, byla nucena předčasně odejít do důchodu a nastoupit na invalidní důchod.
S omezeným příjmem žila Marie ve velmi malém bytě. Začala hledat něco většího, co by si mohla dovolit. Toto hledání vedlo k Dni otevřených dveří Nadace Communities v dubnu 2024. Na akci se Marie dozvěděla o desítkách cenově dostupných bytových komplexů této neziskové organizace pro rodiny i pro svobodné dospělé. Také se dozvěděla o mnoha dobrovolnických příležitostech v rámci programů Nadace Communities, které poskytují řadu služeb obyvatelům centrálního Texasu zdarma. Zoufale se chtěla stát její součástí. Naštěstí byl k dispozici velký jednopokojový byt v The Jordan at Mueller Apartments, cenově dostupném komplexu v luxusní čtvrti. Marie si o něj požádala a krátce nato jsme ji přivítali doma.
Brzy poté, co se Marie usadila ve svém novém domově, začala dobrovolničit v místní potravinové bance The Jordan. „Kvůli mým zdravotním problémům jsem si prostě užívala klidu, odpočívala a nic nedělala,“ řekla Marie. „Připadalo mi, že můj život nemá smysl a že jen čekám na smrt. V 90. letech jsem využívala jiné potravinové banky a byla to velmi ponižující zkušenost. Ale líbilo se mi, jak pracovníci Foundation Communities s lidmi zacházeli s úctou a respektem. Chtěla jsem to dělat taky. Dalo mi to také příležitost vyjít ven a setkat se s lidmi, najít si nové přátele a pomáhat lidem.“
Netrvalo dlouho a Marie dobrovolně pracovala ve třech potravinových bankách najednou. Říká, že je to jen pár hodin, tři dny v týdnu, a to ji neunavuje. Ráda vítá klienty, informuje je o dostupných potravinách a o tom, jak si je mohou připravit. Potkala také rodiny, na které nikdy nezapomene, jako například ženu, která právě přišla o dceru při autonehodě a musela zajistit ubytování a jídlo pro svého zetě a dvě vnoučata. Také jedenáctičlennou rodinu, která byla nucena se skrývat v Afghánistánu a poté uprchnout do USA. Když s nimi Marie mluvila v perštině, dozvěděla se, že žijí v domě jiné rodiny, dokud si zde nenajdou práci.
„Byli to hrdí, vzdělaní lidé a bylo pro ně těžké přijít do potravinové banky,“ řekla Marie. „Styděli se. Pevně jsem je objala a řekla jim, že v tom nejsou sami, a že si také beru jídlo ze banky, protože momentálně nemám moc peněz, ale že si je vezmu, protože vyhraju v loterii!“
Letos Marie také dobrovolně pracovala v centru Foundation Communities Prosper Center, kde pomáhala s programem Tax Help. Svůj projev na večírku pro dobrovolníky zakončila slovy: „Ať už jste čelili čemukoli, ať už stále čelíte čemukoli, nejste sami. Vždycky na vás čeká nová kapitola. Ta moje začala krvácením do mozku a pokračuje darovanou krabicí cereálií. Život je takový vtipný.“
Děkujeme ti, Marie, že nám pomáháš sloužit našim sousedům a že nás inspiruješ.“
